Jitula

Z diskuze...

nikola : Dobrý deň mám na predaj jeden pár šklebíkov ak máte záujem kontaktujte ma prostr. mailom dzu...
lenka : mám táké zájem o obleček tygřík.Posílám ti e-mail, aby jsme se domluvili na ceně a velikosti...
Lili101 : dobrý den Jituško měla bych zájem o ten obleček tygřík,jsem ze Ždánic u Kyjova odkud jsi ty?...
domcalek : Dostal jsem se do podobné situace, u nás na zahradě se uhnízdila podobná včela, ( asi stejný...
: jinak s návody a popisy nemohu pomoci, vše dělám z hlavy jen podle obrázku..
: no stránky mám už asi 4 roky, jen ted nějak není čas doplnovat novinky, díky za návštěvu
Zdena : AHOJ JITULE ASI JSEM PRVNÍ PISATELKA,PROTOŽE JSEM SE VŠIMLA,ŽE JSI STRÁNKY ZALOŽILA NEDAVNO,...
Tonda : jojo útlne talent bravo ...
Pekná stránka, navštívte tiež Klub Osamelých Mužov www.ko...
Katka.DV : Korálky úžasný, okouzlující...!!Jste moc šikovná.
mila : ještě jednou ,to 6ižkovo náměstí k nepoznání ,dnes uplně jiné ,tam u něho na Jarošce jsme by...

JITULINY STRÁNKY


  

Jmenuji se Jitka, a na netu mě znají pod nickem Jitula.

Vítám Vás  u mne.

  Nenechte se zmást mým jménem, či předzdívkou. Přiznávám  dobrovolně že jsem již ve věku pokročilém.

 ,,Cet“  už mám za sebou, ,,sátkou“ zatím úspěšně procházím, ale řídím se heslem: buďme staří tak jak se cítíme .
Že někdy začnu vyvádět na počítačí mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. 

Do svých téměř padesáti, jsem byla přesvědčena, že počítač se skládá z té bedny podobné televizi( tu jsem znala docela dobře), a toho ,,placatého“ jak  je   podobné psacímu stroji( ovšem ani na tom jsem neuměla nikdy ani datlovat).
Takže když přišla doba, že nám děti( nadělili jsme si hned tři) vyletěly z hnizda a rozběhly se po světě.
A to byl ten osudový okamžik.
Mladší ze synů se vydal na cestu dalekou, až za Atlantik, po čase ho následovala i nejmladší dcera.
 Najednou jsme viděli,  jak strašlivě pomalé  jsou pošty, jak dlouhé je čekání na dopis, nebo zatelefonování.
A tak jsem se začala zajímat  jak to změnit.
K realizaci pořídit si počítač už byl pak jen krůček.
Musím přiznat, že když jsem toto oznámila dceři, její reakce byla asi taková jako kdybych jí řekla, že si jdu dělat ve svém věku letecký kurz. 
Dostala mě hned první otázkou: A mamko víš co je to ikona?
Dodnes si to pamatuji, jak se mi v hlavě vyrojila vzpomínka, že něco podobného jsem snad slyšela kdysi dávno ve škole v souvislosti se Sovětským svazem a jejich jakousi církví.
No ledabyle jsem prohodila něco v tom smyslu, že nejsem blbá…

 
 A pak to začalo. Objednali jsme počítač.

Ještě v ten den kdy nám ho měli dovést, jsem byla přesvědčena o  tom ,že přijde člověk, pod jednou rukou ponese tu malou ,,televizi“ a v druhé to jak vypadá jak psací stroj.

Ovšem moje divení nebralo konce, když šel do auta třikrát, a pořád přinášel další a další krabice, a šňůry.
Nesměle jsem špitla proč je toho tolik,a na víc jsem se nezmohla. Najednou se mi  hlavě vyrojilo, že to asi s tím učením nebude tak lehké, jak jsem si bláhově představovala.
No mladík odvedl svou práci, vybalil, připojil, popřál hodně úspěchů a odešel.

 A já tu noc poprvé nešla spát.

Těch probdělých nocí bylo ještě více, ale jedno bylo jasné:  touha  být pomocí té bezvadné věci být blíže ke svým dětem,
Za druhé, dokázat jim, i sobě, že ještě na to mám.
Takže jsem  se do toho obula naplno, pomalu a jistě se ze mě stával počítačový cvok.
Rozumy jsem tahala kde se dalo, občas jsem vzala zavděk i  radou  dětí známých, co s počítačem uměli.
Ale stejně mi nejvíce pomohl sousedův ,,student", který v té době studoval na  Matematickofyzikální fakultě v Praze.
Za cenu že jsem polovinu jeho odborných výrazů a  rad nechápala, ale vše si poctivě psala a pak po nocích překládala do jazyka pochopitelného mně, jsem všemu  pomalu přicházela na kloub.
Je pravdou že dřív než znát klávesnici jsem uměla rozebrat bednu, vyměnit si grafickou kartu, a přidat do slotů paměti.. ale hlavní byl začátek, a ten mě dostal.
A časem pro mne byla malina naučit se pracovat s programy, stahovat, a zase odinstalovávat různé věci které jsem jednu chvíli nutně potřebovala ,načež jsem po dvou dnech zjistila že jsou nanic.
Psát mejlíky a později používat webovou kameru, a ICQ,nebo Skype.
Blahořečím tomu kdo toto vymyslel.
I když už je to pár let , dceru už máme ze světa zpátky, má rodinu, syn i nadále zůstává tam v dálce dnes už taky s krásnou rodinkou  a přestože náš  nejstarší syn žije nedaleko od nás, počítač u nás běží od rána do noci.

 
 A teď přišel čas, abych touto cestou poděkovala mému zlatému, trpělivému mužíčkovi, za to  že i po 40 letém společném soužití  trpí mé vysedávání u mašinky které se říká POČÍTAČ. 

,,Taťko díky jsi zlato!"

 Tak to byl úvod k nahlédnutí na mé ,,webovky.

Doufám, že  se Vám tu bude aspoň trochu líbit, a pokud ne , prosím vemte za vědomí že já se fakt moc a moc snažila, a tyto stránky i když s velkou pomocí jedné ,,netové kamarádky“ stvořila  málem se zavařenými mozkovými závity.

 

A ještě jedna věta:

  Těšte se do důchodu, je príma - pořád nemám čas


***************************************************************************************************** 

TYTO STRÁNKY BYLY VYTVOŘENY V PROHLÍŽEČI FIREFOX,

PROTO SE NEZLOBTE ,POKUD BUDOU ŠPATNĚ VIDĚT V PROHLÍŽEČI EXPLORER


 *****************************************************************************************************

P.S. Některé texty  na těchto stránkách jsou převzaty z různých
jiných, stránek nebo  blogů.
Domníváte-li se že je zde text, obrázek, recept,
rada, článek , či něco jiného
na které máte autorské právo, a nepřejete si aby byly na mých stránkách, prosím upozorněte mne a já to hned napravím a  odstraním.



FOTO MĚSÍCE

FOTO MĚSÍCE

FOTO MĚSÍCE

loonapix_13215742442

 
Děkuji vám za návštěvu,přijďte opět.