Po tom, co nám v únoru 2006 odešla do psího nebe naše jezevčice Kačka, kterou jsme měli 12 let,
nás Lenka za dva měsíce  překvapila krásným jorkšířím miminkem.
Dali jsme jí jméno Nelinka. 
Stal se z ní mazlík celé rodiny, a vlastně  skoro všech 12 rodin bydlících s námi v domě.
 A že s takovým jorkšířím zlatíčkem se nenudíme ukazuje pár naších příhod

Jak to bylo i nás -  aneb, i pejsek se musí vše naučit

 

 Moc se mi do psaní , nechtělo, ale vzhledem k tomu, že my si už ty začátky prošly, a taky jsem  občas nevěděla co a jak, aspoň  se  pokusím  sepsat, to co nám se osvědčilo.

Nejsem spisovatelka, takže budu možná trochu skákat  mezi radami, a příběhy- někdy docela úsměvnými.

1/  Než si pro pejska pojedeme  tak si ujasníme  pár věcí:

a/ Chceme pejska nebo fenku?

  b/ Levné nemusí být vždycky dobrý nápad,

 .c/ Počítáme s tím že pejsek není na dva tři roky, Dožívají se až 14 let.

  Když už jsme se rozhodli, že si nového člena domácnosti pořídíme, protože takový pejsek se tím členem stane,  je  potřeba si najít chovatele- prodejce, který nám jej prodá.

 A tedˇnekoukejte, na to že vám třeba stačí nějaký levný. Nemuselo by se to vyplatit, a vy v domnění a přesvědčení že máte krásného jorka se jen časem budete divit.( Ony  ty klubíčka mrńavé jsou s zulíbání  všichni a jsou  téměř stejní). Takže  se může stát že po pár měsících, zjistíte že za ty tři tisíce, sice máte pejska, ale k jorkovi má docela daleko.

Zjistěte si na více místech kolik je právě kurz za pejska  bez papírů. S papírovými pejsky tento problém odpadá, ,tam je to celkem stejné. Skoro vždycky je fenka dražší než pejsek.

A teď už začnou ty pravé starosti. Je dobré si s chovatelem domluvit, více schůzek. První pro výběr pejska. Někdy chtějí chovatelé i zaplatit zálohu, počítejte s tím. Je dobré se domluvit i na případně kupní smlouvě( my ji neměli chovatelé na nás udělali ten nejlepší dojem a nezklamali)

Hodně napoví už  první návštěva. Sami si uděláte obrázek, jak chovatelova rodina s pejsky žije, kde je mají umístěné, jak se k nim chovají, a naopak jak se chovají pejskové, v této rodině.

  Správní chovatelé vám neprodají pejska před 8 týdnem jeho věku, a bez patřičného očkování a odčervení. Je dobré při návštěvě se domluvit, a buďto si dovést kousek deky, či plyšovou hračku, a nechat si ji ,,navonit“ od maminky vašeho budoucího mazlíčka.. Až si jej povezete domů, poveze si s sebou i voňavou vzpomínku a v jeho novém pelíšku mu nebude tak smutno. Zároveň je potřeba aby vám chovatel sepsal případně řekl, čím štěňátko krmili, a další informace.

 Předpokládám že už doma máte nachystaný pelíšek, misku na krmení, misku na vodu, zásobu plín pro pejsky,nezbytné hračky. Protože je jorkšíráček, fakt malinký, a my nemohli nikde sehnat přiměřenou hračku, osvědčily se nám hračky pro kočky, a asi nejoblíbenější byl zauzlovaný kapesník, později i ponožka. Hračkami nešetřete, protože  tak nedostane chuť na vaše bačkory nebo polštáře( ale to nezaručuji, každý  pejsek je jinak temperamentní).

  Tak a nastal den D.   Štěňátko máme doma, možná nám poblinkalo auto, i to se může stát, ale  nehubujte, i lidem se to stává.

 V žádném případě si na den kdy jsme si jej dovezlo nezvěte, kamarády, tetičky a sousedy, aby se přišli podívat .Dejte novému členu domácnosti šanci, se rozkoukat, seznámit se vším co neznal, nehlučte,možná se bude chtít schovat ve vaší náruči,  možná s ním přijde do domácnosti uragán, a prolítne celý byt,  i to je různé.

     

 Jorkšíráčci jsou drobečkové ,milí, mazliví,  ale disciplína musí být, od prvního dne. Takže vyberte místo kde bude mít misku s krmením, vodou a pelíškem. Poblíž položte plínu, My pod ní měli ještě pro všechny případy  kousek igelitu, protože naše Neluška toto vše měla v obýváku, aby nám byla co nejblíže. Ted přiznám, že od první noci spí Nelča s námi, vůbec nám to nevadí, a pokud k tomu dojde u vás nebojte se že ji zalehnete, nenechá se. Ale je důležité se naučit chodit!! Ano  to není překlep Hodně rychle si nacvičte chůzi stylem: ŠOUPÁNÍ MOHAMA, NEZVEDAT – JEN ŠOUPAT.A Jen tak se nestane že drobečka ,,přišlápnete! Teď není od věci vás trochu postrašit. Znám případ, kdy při dovádění na sedačce, pán tak neštastně ze sedačky upadl, že jejich miláček  kterého měli doma sotva pár dni, zůstal pod jeho tělem. Smutný konec si asi domyslíte. I nám se několikrát stalo že jsme nechápali, jak je možné, že když jsme dosedali na sedačku a  koukali  na Nelču jak  hopsá na protějším křesle, jakým zázrakem je  najednou pod mým zadkem. Naštěstí  jsme vždy včas zareagovali a nedosedli.  

 

KRMENÍ.   Pokud chovatelka krmila granulkami, určitě vám řekla jejich název. Vyplatí se nekupovat, levné obyčejné, značky. Což chovatelé dobře vědí. Někdo doporučuje ze začátku krmit 5- 6 krát, My jsme to vyřešili tak že jsme měli v misce celou dávku po celý den Děláme to tak dodnes, že má v misce dávku a uďobne si kdy potřebuje.. Nelča nikdy ani nesnědla to co měla odvážené.  Nelekněte se že ze začátku,  takový pejsek sní sotva hrstičku granulek. Vyplatí se také, pročíst si návod na krmné dávky podle váhy a věku pejska.Pokud krmíte granulkami, nikdy  NEZAPOMEŤE aby byla pořád  v misce voda!!!

HYGIENA.  Pejsek se nesmí koupat pokud nebude naočkovaný!! Je možné že vám bude páchnout, vyřešte to tím že mu tlapky a zadeček otíráte vlhčenými ubrousky. Ale nikdy se nesmí promočit, nesmí nachladnout. A už vůbec ne zmoknout, Hrozí onemocnění psinkou, a to je pro pejska smrtelné!!Pokud se náhodou stane že bude mokrý, ihned jej fenem a ručníkem do sucha vysušte.

 A k tomu česání: kartáčujte denně, od malička i několikrát, mezi hraním, chováním,  jen tak si pejsek zvykne a nebude se s vámi prát, Nelča nosí culíček, od malička, i když jí ještě držel na pár krátkých štětinkách, Aby si zvykla.

Když jsme dělávali větší úpravu tak se nám vyplatilo postavit si ji na stůl, Takto ji i stříhám, vyholuji ouška  dodnes. Je to vlastně stejné jako když chodíte s pejskem ke kadeřnici, takže je to příprava i pro první úpravu u kadeřnice.

 

 Ted bych měla popsat jak na učení čurat tam kde je plína,  takže abych si to ulehčila překopíruji sem  to co opakujeme pořád dokola na diskuzi o jorkách.

Ve zverimexu,  jste si koupili  plíny, přímo na čurání pro pejsky, je to obdélník, stejného materiálu jak plíny pro mimi, stojí kolem 10,- jedna. vydrží tak dva dny, nesmrdí, ale pejsek to cítí, že už tam byl čurat, takže by ho to mělo logicky na stejné místo táhnout znovu, a pokud ne tak je potřeba ho to naučit. Takže pokud se vyčurá jinde, nechválit, spíš říci: nazlobeně fuj, to se nedělá, a pořádně vyčistit, pokud je to na koberci, přetřít octovou vodou, aby tam nebyl ani náznak toho čuraného pachu.

 A pak to začne: od prvního dne hlídat! Jak se vyspinká, šup s ním na plínu, a pěkně klidně opakovat: čůrej, čurej, jsi hodná,...pokud se zadaří, musí být odměna, třeba pamlsek piškotek( kousíček, ať nemáš s pejska než ho to naučíš, chodící kuličku) a véélikánaská jásající a hladící,případně muchaljící odměna, Nešetři emocema, hrejte divadlo třeba celá rodina, fakt to funguje.  To samé jak se napapá, šup na plínu . Pokud se zadaří někde jinde, pozor pokárat, ale s citem, oni ti drobečci dost silně reagují na nějaké drsné bububu, tak at ji nepoplašíš,  nevěřili by jste  že umí i plakat, a to pak pláče člověk i s nimi. A jasně že odměna nebude, když se čuralo jinde než na plínu, a klidně šup s piškotkem do své pusy( a pěkně at to počuránek vidí.)  Když budeš plínu měnit, nezapomeň na tu novou otisknout to poslední čurání, at má zase vzorek kde ten záchůdek je.
.
Nejdůlečitější je aby pejsek pochopil, se vyplatí čurat na plínu, že pak následuje veliká odměna a radost páníčka jaký je šikulka
A ještě něco: pokud je pejsek sám doma, a nebo najdete loužičku, kdesi v koutku už několik hodin starou, nezlobit se ,nenadávat, a nehrozit, On ten malinkej pejsek si už za tak dlouhou dobu nepamatuje, kde všude ty loužičky zanechal, protože potom se mu mohly zadařit ještě i další. hlavně odstranit všechny ,,voňavé stopy" Takže: zlobit se a nadávat jen za loužičky čerstvé. Ale s mírou, časem si pejsek zvládne zapamatovat intonaci hlasu, tudíš není potřeba a nemělo by se  křičet!!!

Tady ještě zdůrazním že pes slyší 5-6 krát lépe než člověk!!!.

 Stejně tak i s bobečkama, počítej že je začátku utrousí někde kde se to zrovna nehodí, naštěstí pokud krmíš granulkama, není problém ho ubrouskem sebrat, ( ale octovkou toto místo  taky přejet) oni mají bobky tuhé. A stejně tak je sbírat pokud se zadaří na plíně. Důležité je chválit za každý podařený výkon na plínu, viditelně se mračit když to bude jinde.

Jedna kulturní vložka z našeho života
Můj manžel chtěl být šetřivý, a tak vymyslel, že by možná šlo, tu plínu vyprat, a použít zase,  Nezkoušejte  to!!! Já se nechala ukecat.
 Už jste někdy zkusili namočit do umyvadla mimiplínu-jednorázovku? No my ne, ale,ale ta pejsková je nejmíň třikát větší, takže když jsem ji dala do umyvadla plného vody s úmyslem poslechnout manžu a vyprat ji, jen jsem zírala.
Voda zázračně zmizela z umyvadla,a   po mém šmátrání v umyvadle v místech kde je špunt, protože jsem myslela se mi odtekla, jsem zjistila, že voda neodtekla, ale za to ta plína váží nejmíň 5 kilo, více, je jakási rosolovitá a dělá si co chce.  Když jsem připustila další vodu, vyhnala svou váhu na 8 kilo. A byl tu problémek. Z umyvadla vyndat nešla, vyždímat taky ne, nezbývalo než  s pomocí manžela, (který nevěřil vlastním očím) jsme naditou plínu vytáhli do kýblu, a večer, když nás nikdo neviděl hodily do kontejneru.

 Máme děti už dospělé a v době kdy jsme je pro ně plíny používaly, ještě jednorázovky neexistovaly tudíž moc zkušeností s absorbováním tekutiny jsme neměli.

 

ČESÁNÍ-KARTÁČOVÁNÍ.    Jorkšíráčci jsou trochu zvláštní pejsci. Mají jinou srst než ostatní pejsci, nemají totiž podsadu, ale jen chloupky podobné lidským vlasů. Proto taky pejsky v zimě oblékáme.(ale o tom až  třeba jindy.)

 Určitě chceme aby naši miláčkové byli krásní nezacuchaní, později lesklí a jemní, musíme pro to něco udělat, Jsou různé názory jak často koupat, (Teď mluvím o koupání pejsků až po absolvování všech povinných  očkování!). My koupeme v létě přibližně jednou za 14 dní – 3 týdny, i když, jelikož máme zahradu a bazén, a jsou  horké dny, Nelča je v bazénu i několikrát denně, moc se jí to líbí, dokonce má i svůj malý nafukovací kam se vleze sama ochladit

Vrátím se ke koupání, Používáme šampon určený pro jorkšírky, stejně tak i kondicionér. Pro krásný lesk a lepší rozčesávání máme ještě norkový olej ve spreji. Vše dostanete v Zoo prodejnách. Vodu napustím do vany asi 20 cm . pořádně namočíme,pozor na ouška, naneseme šampon, vydrbeme, opláchneme, znova naneseme šampon a  pak pěnu spláchneme( nepoužívám sprchu ale větší hrnek na splachování). Pak naneseme kondicionér, chvíli necháme působit, a spláchneme. Během celého koupání s pejskem klidným hlasem povídáme, chválíme jak bude krásný, prostě uklidňujeme. Pak ho přeneseme na připravený položený ručník a dalším ručníkem začneme vytírat.Ten ručník pod ním je potřeba protože reflexivně se pejsek  snaží otírat sám , takže se nedivte jestli mám začne otírat hlavičku o vaše triko. Když máme jakž takž vysušeno vezmeme fen  zapnutý na pomalý ,ale teplý vzduch, foukáme asi ze vzdálenosti 30-40 cm. Nepročesáváme, protože bychom mohli mokrou  jemnou srst potrhat.  Těsně před koncem vyfoukání nanesu norkový olej,-pozor na oči!!,a dofoukám, potom teprve kartáčem učešu, nasadím mašličku na culík, a jsme krasavice, Pejska dostatečně pochválím, jak já tak i celá rodina, protože se všem běží ukázat, a dostane za to pamlsek. Nezapomeneme vytřít ouška, a otřít očička.

 

 

UČÍME SE VENČENÍ.    Máme za sebou všechna očkování, plínu zvládáme , a pokud ne, nic se neděje, třeba to zvládneme lépe venku.

Ted zase odbočím, Naše první fenka, jezevčice, co už se kouká na nás z krásného psího nebe( měli jsme ji 12 let) se čurat ven naučila neuvěřitelně rychle, ale s jedním háčkem. Když pominu že čurala na povel( což je vynikající), ale ona to nezvládla nikde jinde než na travičce. Učili jsme ji totiž na dvoře, na trávník, a ona si to tak dobře vzala k srdci , že po celý svůj, život  neudělala loužičku jinde než na třeba  jen sebemenší drn.Vypadalo to tedy tak že když  jsme šli ven a v dohlednu byl jen chodník z dlažebních kostek, dokázala tak dlouho běžet, až našla třeba jen pár stébélek vykukujících mezi dlažbou, a tam teprve si ulevila. Nikdy ve svém docela dlouhém psím  životě nám nikdy doma nic nezničila a nerozkousala.

Tak a ted jak jsme učili Nelču ,,venčení“, snad si z toho vezmete aspoň něco jako tip.Bylo to dlouhé, a těžké, ale  výsledek se dostavil. Přiznám že salám jsem potom delší dobu nemusela,a hned objasním proč.

Po tom co neuspěly rady, zkušenějších posunovat plínu pomalu ke východovým dveřím na chodbu, a my ani nepochopili, jak to budeme zvládat až dojdeme s plínou ke schodům, a co na to sousedi, jsme začali svým stylem.  Když jsem si myslela že přišla doma vyběhnout s Neluškou  ven ( máme před domem vlastní trávník,což je výhoda) Zavolala jsem ji rozjásaným hlasem ze kterého muselo vyznít že se bude konat něco moc zábavného, k lednici. Za její přítomnosti a očekávání jsem vyndala kolečko salámu, a zvesela prohlásila, Nelííí: jdeme čurat . a rozběhla se ke dveřím. Nelča s očekáváním buřtíku za mnou. čile jsem přeskočila asi 60 cm  zídku na trávník. (Bydlíme v docela rušné ulici,a nejmladší už rozhodně nejsem). A teď teprve začalo to podstatné a nejdůležitější, ,,vyhecovat“ Nelušku k tomu aby na povel –čurej, přičapla a udělala to za co dostane ten buřtík,co jsem žmoulala v ruce, a ona na něj tak žádostivě koukala. No jasně že se ze začátku nedařilo, a přiznám že nedařilo hodně dlouho, řekla bych že hodně dní, možná i měsíc. Já už zoufala. Takže se nepočítaně za den opakovalo stejné divadlo, já pobíhala za Nelčou po trávníku, hučela do ní to kouzelné slovo –čurej, ukazovala salámek, a po dvacetiminutových neúspěších, kdy jsem to vzdávala, protože Nelča už stála u dveří do domu a čekala kdy otevřu, jsem zblajzla ten slíbený salámek sama a šlo se domů.Schody jsme brali skoro po dvou, Protože  bylo jasné že první kam to naše třeštidlo poletí, bude honem se vyčurat na plínu, a dostat pochvalu. Tady ještě upozorním, že už bylo odbourané  dávat za čurání na plínu pamlsek, ale musela stačit jen pochvala. .Ten salámek měl být jen dalším vyšším stupínkem za to že už budeme chodit ven  Bylo to dlouhé, a já už nevěřila že se to naučí,  A jednou ,když už nám fandili všichni  sousedi, co občas vyhlíželi z okna a kontrolovali čí bude  kolečko salámu, co jsem v ruce držela, se zadařilo, Následovalo veliké a hlučné chválení žasnutí a muchlání. Kolemjdoucí udiveně zírali.

Byl to úspěch, byla to radost, a Nelouš slavnostně dostala vysloužené kolečko salámu. Pak už se dařilo, ovšem dokázala taky utrousit, vlastně vyždímat tu kapičku třeba pětkrát, jen aby zase a zase dostala dobrůtku. Pořád znova přičapávala a koukala na mě jestli vidím jak zase ,,čurá“.

 Ovšem nastal další problém,. když hlady rozhodně netrpěla, salámek byl přece jen chutnější, takže nastal problém ten že naše mazaná  Nelča na nás zkoušela to venčení snad po půlhodině. Dnes už je v pohodě, A   co je to loužička v bytě nevíme, Vydrží v bez problému od večera 22. hod. do rána, až se kolem 8-9 uráčím vybatolit ven . A v tom je asi taky veliká výhoda mít fenku, není potřeba obcházet blok, čekat až pejsek se zvednutou nožkou občurá a označkuje své rohy a patníky.  Fenka tuto potřebu nemá,  dokážeme být zpátky než si manžel vůbec uvědomí, že jsme vůbec někde byly.

Takže i když jsem myslela že se tak moc zase nerozepíšu, stalo se, takže pro dnešek povídání ukončím, a pokud jsem na něco pozapomněla, možná  bude časem i pokračování.

Přeji všem moc krásných zážitků s těmi našimi zlatíčky jorkšířími.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

        

 

 

 

 

 

 

 

Jak jsme učili  Nelušku poslechnout na povel.

 

 Vím že asi těžko budeme chtít z našeho mazlíčka vycvičeného obranáře  jako dejme tomu jsou psi velcí.

Ale přece jenom poslouchat se musí, a pár povelů ,které bude zvládat se určitě hodí.

Píše se v učených knihách že s výcvikem se má začít až po půl roce. Nevím, nám se u pejsků osvědčilo, že není na škodu začít co nejdříve, .A to formou hry.

Je jasné že ze začátku to nebude žádná sláva,počítá se s tím.

ODBOČKA: Nelouš je dnes v necelých dvou letech naučená, že i když máme velikou zahradu, plnou záhonků, ona tak celý den pobíhá, neexistuje aby vběhla na jediný záhon. I když jde někdo cizí kolem plotu a ona běží oznámit  zaštěkáním k plotu, že tady bydlíme my, a přestože by to měla přes záhon pár kroků, oběhne celou tu řadu záhonků, a k plotu běží po cestičkách. A na toto nebylo ani moc potřeba učení. Toto zvládala už  v půlroce.

.

Takže jako první si hned na začátku s celou rodinou ujasníme pravidla.

Pejsek musí reagovat na povely pokud možno krátké  a s důrazným přízvukem. V žádném případě,  neuspějete, když budete na pejska volat 4 členové rodiny, a každý jiným povelem,( například : pocem, k noze, vrať se, neutíkej…)Špatně.!!!

Domluvíme na pravidlech, takže budou platit povely které si určíme stejné pro všechny členy rodiny.

 JE DOBRÉ ZAČÍT HROU A TO NAPŘÍKLAD APORTOVÁNÍM. Upozorňuji že si na sebe ušijete bič, ale oni to tak milují. Jakmile se to pejsek naučí, nebude koukat zda právě koukáte na televizi, nebo podřimujete v sedačce, a bude vám ,,cpát až pod nos cokoliv za hračku s tím že ji chce házet.no a to je právě ten krásný kontakt s naším miláčkem.

.  Takže vybereme si společně hračku kterou budeme mít na aportování, posadím pejska vedle sebe, přidržím, a hodím aportík.

 Většinou pejsek  vyletí sám za hračkou, takže se jej snažím vteřinku přidržet, a pustím ho až po slovu DONES. Ze začátku k hračce doběhne, ale začne si s ní hrát, takže je na vás ho přesvědčit, že pokud vám ji nedonese zpátky nebude se házet znovu.  Že je to hra,  pejsek hodně brzo pochopí..Stane se že při vraceni se k vám, mu několikrát aport  upadne, nebo zapomene co po něm chcete, takže opakuji několikrát dones, dones. Jakmile se zadaří, pejska pochválíme pohladíme, asi  se začne o hračku s vámi přetahovat, , (klidně se přetahujte, toto je moc dobré na zoubky, ale k tomu se taky dostaneme.) Jakmile ale chcete hračku hodit znovu, musí pejsek umět poslechnout na slovo PUST .

  Další povely se snažíme učit venku, kde jej ale nic a nikdo nerozptyluje.

. Mezi další hlavní a důležité povely patři ČEKEJ

  Pokud se pejsek rozběhne před vámi  a má se zastavit, zavolám důrazně- ČEKEJ. Je samozřejmostí, že mám u sebe pro začátek kousíček dobrůtky.( piškot). Já většinou zároveň s povelem zvednu ruku a vztyčím ukazováček, měl by se zastavit  čekat, pomalu k němu docházím prst stále vztyčený, a opakuji čekej, ,nesmi utíkat ke mně, nebo pryč, když k němu dojdu, pochválím dám palmsek..

 Toto  by měl ovládat dokonale,  momentálně  tento povel taky vypilováváme.

 

Odbočka: naše jezevčice Kačka jej ovládala tak dokonale, že NEEXISTOVALO ABY MI POKUD ŠLA PŘEDEMNOU VEŠLA DO SILNICE .  venku jsme chodili bez vodítka bez obavy že by nějak utekla, nebo odběhla.

Je fakt že není dobré S JORKY  riskovat, nevíte kdy se ten drobeček lekne a udělá něco nepředpokládaného, Takže doporučuji raději s vodítkem, Už i jako ochrana před velkými psy, které neznáte a nevíte co mohou udělat.

Jako další povel máme nacvičeno přechod přes silnici, to i v případě že je na vodítku.

Takže dojdeme na kraj silnice, zastavíme se, i když je jasné že nic z žádné strany nejede. Ale pejsek  se musí naučit že na kraji silnice se MUSÍ zastavit . Takže stojím, řeknu ČEKEJ.

 Pak  řeknu JDEME a zároveň s mávnutím ruky přecházíme silnici, Mávnutím ruky pejskovi vlastně ukážu že se musí rychle, A Nelča letí jak drak.

Další povel je  přivolání si pejska k sobě. Tady používám povel KE MNĚ.  Není to stejné jako povel aby čekal, tímto povelem musí pejsek ke mně přiběhnout  ,připadně na další povel SEDNI  si sednout, ale na tom už tak nebazírujeme. Samozřejmě zase odměňujeme dobrůtkou.

 

Další odbočka: když byla dcera malá, sotva chodila a začínala se učit mluvit, jedním s prvních jejích slov byl povel   k noze, Měli jsme tehdy na zahradě pejska, co se jmenoval  Ben. Byl to kříženec vlčáka s kolii, a byl nádherný. A  naše cácorka  za ním běhala po zahradě, plácala se do kolínka a volala ,,Bene koze, Bene koze, což mělo znamenat: Bene k noze. A Ben fakt poslechl a přiběhl k ní.

 

 Časem jsme Nelču ještě jen tak  navíc naučili  povel LEHNI, ale to už bylo víceméně jen jako způsob hraní protože Nelouš se ,,rozvalila na zemi, s vědomím že něco dobrého dostane.

 Myslím že  je samozřejmé že na slovo NESMÍŠ,  NEBO FUJ,  ,podle situace,!!(ono slovo fuj se moc nehodí když vám pejsek očuchává krásnou přítelkyni, nebo nadřízeného) musí pejsek reagovat na sto procent . Je potřeba tento povel fakt říci důrazně,

Pejsek vlastně stejně reaguje na intonaci hlasu. Proto není potřeba křičet, řvát..

Odbočka: pokud držím na ruce jakoukouliv dobrůtku a Nelča má u ní i čumáček, pokud opakuji fuj, Nedotkne se  jí, teprve při povelu VEM SI,si toto vezme. tímto povelem  taky pejska naučíme že v žádném případě!! NESMÍ SEBRAT   co najde venku

 

ODBOČKA: když jsme mívali Kačku( jezevčici) dcera si s ní hrávala, a  stávalo se že jsem přišla do pokoje, Kačka ležela ,hlavu omotanou obvazem, A dcera nad ní ukňouraným hlasem promlouvala“ au au, jsi nemocná, to bolí, a Kačka tu nemocnou fakt dělala. Jen jsem ale promluvila nahlas:, ,,Co se to tu děje?“ Kačka vyskočila jak když jí píchne a obvazy lítaly kolem..

  DALŠÍ ODBOČKA:  Nedávno jsem si všimla že zatím co já tu zírám do monitoru, Manžel sedící většinou kousek ode mne na sedačce,   naučil Nelouše spousty věcí s kterými si hrají. . téměř u toho nemluví, jen šeptá krátké povely, a Nelča dělá vše s úplným zaujetím.

Příklad:: sedí vedle sebe na sedačce, Manžel vezme plyšáčka co mu donesla, vyhodí ho do výšky a nechá dopadnout před Nelču, Ta sedí a upřeně na  manžela  kouká, ten  pak zašeptá: ted ty,   a Nelinka vezme plyšáka do zubů, vyhodí ho do vzduchu a nechá upadnout . A čeká, Je přece řada na tom druhém. Tak sedi a pohazují si…

 

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one