SUPERNEDĚLE
10.6.2007
Dnes byl zase super den.

Přestože jsem ostříhaná, vlastně oholená,  dnes mi tedy bylo pořádné horko,  a polehávala jsem ve stínu. Jenže budte schovaní, když panička poletuje po zahradě, a sbírá takové dobroty.
 Prvně jsem ji musela pohlídat v jahodách, za odměnu jsem taky dostala, no  ale já už si tam na ně stejně chodím i sama, jen nevím čím to že když mi je panička trhá tak jsou sladké, a když si vyberu já, mají nějakou nedobrou chut i barvu.

Pak jsme vlítly obě  do hrášku, ten trhat neumím ,ale stačí když mi lusk utrhnou, rozpůlí a ty sladoučké malé kuličky už si vyberu sama, to ostatní nejím.
Jo a tady jsem dnes přišla na to proč mám v poslední době nějak divné bobečky. I panička se zlobila, jsou  prý  samá pecka.
Že se tomu říká pecky už ted vím, já  jsem totiž tajně chodila pod jeden veliký strom, a sbirala ty opadané kulaté věci co mají i stopku,- prej třešně opadušky.  A papala jsem je uplně celé, nic nepřišlo nazmar,
A to prý je špatně.. no pro příště už to vím.

 Takže dnes byl zákaz třešní, ale zase bylo veliké koupáni, koukněte se... prostě neděle jak vyšitá

OSTŘÍHANÁ - OHOLENÁ
4.6.2007
Dnes mě zase nachytali,  kdybych jen trochu přemýšlela, tak mi dojde už včera, že se něco chystá, koupání dvakrát do týdne se zatím nikdy nedělo, Tedy pokud jsem se neprohnala bezvadným blátíčkem  po cestě  kolem zahrady. což jsem včera  fakt neudělala.

 A přesto se koupalo., Hned ráno mě načesali, a já hloupá když jsem viděla jak mi dávají obojek, jsem se těšila na procházku. Houbelec, narvali mě do auta,  panička s peněženkou v ruce a jelo se.
Ale  když jsme po chvilce zastavili u toho véélikéého domu,  s barevnou cedulí a obrázkem dvou načesaných psích kamarádů, už jsem věděla která bije.
 Já dostala takovou třesavku, že jsem měla co dělat abych si neukousla jazýček.
A navíc: Páníček jak to viděl začal se se mnou loučit  jako bych šla přinejmenším na dva roky na vojnu.
No divíte se že já měla na krajíčku,? Ale když jsme došli ke dveřím, tak už na mě volala ta hodná paní kadeřnice, co mi posledně dala dobrutku, ,no ale stejně, ta třesavka jen tak zastavit nešla.
  Paní  kadeřnice mě vzala do náručí, začla se se mnou muchlovat, povidat mi, a najednou cvak, a   byla jsem bez paničky.
Začla jsem natahovat, ale jen chviličku,.Když jsem viděla jak krásné obrázky tam měli s ostříhanými pejsky, už jsem se nemohla dočkat,až budu taky taková.
No pak už to šlo ráz naráz, paní kadeřnice mi povídala jezdila po mě tou vrčící věcí, ale té už se nebojím. I když drábky stříhat ráda nemám .A ouška? BBrrrrr to přímo nesnáším.no  když bylo hotovo, a já se koukla co po mě na zemi zůstalo za paseku, ..fuj  jsem se lekla.
No těbůh, co na mě asi zbylo?
 Jen mě  paní kadeřnice postavila na zem už jsem si to upalovala ke dveřím, právě včas, moje panička zrovna vcházela.
Já  se  prosmejkla mezi ní a dveřmi, a upalovala ven jen se mi culíček třepotal.

Jsem ostuda, až dodatečně mi došlo že jsem se ani nerozloučila, jenže on tam nahoře na schodech na mě čekal můj milovanej páníček. a ten je přece nejpřednější.
 V autě jsem je oba dva pořádně na uvítanou  opusovala, a honem pryč, na dva měsíce tam do té části města nemusím.
Doma jsem se honem utíkala podívat do zrcadla.
No lidí, já jsem tak hezká, .A nějak lehoučká... nebo se mi to jen zdá?
Každopádně se mi moc dobře běhalo v tom blátíčku kolem zahrady.... Ajéééé bude koupání

JAK JSME JELI NA OČKOVÁNÍ
3.5.2007
 Nelča měla nedávno rok, a po prohlédnutí jejího očkovacího průkazu,  na nás kuklo datum kdy je potřeba přeočkovat.
Takže, nebylo co řešit. Vlastně jedno poučení z toho bylo a to: neřešit věci které nemá ráda před ní.
Tentokrát jsme se přesvědčili, že takový  mrńavý pejsek není vůbec hloupý.
Začalo to tím, že tak sedíme v obýváku, já v ruce očkovací průkaz,   Nelouš , ležící na  svém oblíbeném místě, čímž je manželova hrudˇ( ale  nepohrdne ani mojí) A domlouváme téma veterinář. rozhodnuto, zvedneme  se a jdeme oblékat.  V  tu  chvíli, se naše zlatíčko nenápadně vytratí, a odejde do jídelny , kam jinak nemá potřebu sama chodit. Tam,schoulená v křesle  pokukuje co bude dál, Vezmu tedy průkaz a nezbytnou peněženku, zavelím, :  Neluš, jdeme!!
 Pomalu, co noha nohu mine se ten náš drobek sune ke dveřím.  Zvládla to tak akorát na rohožku na chodbě. Nevím jestli jí strachy už dál nožky nenesly, ale to bylo místo, kde  složila tělo, a ulehla neštastně po nás koukajíc.
 A to nám došlo, co za chybu jsme udělali, No jasně, vždytˇmy se před ní bavili o  očkování, o doktorovi... věřte, nevěřte, ale ona to fakticky , poznala co jí čeká.
Prostě se s té rohožky nehnula.
  Takže nastoupila podlá ale potřebná  lež. Bylo to na mě.Nasadila jsem zářivý úsměv a vesele prohodila: no Nelííí co je? Jedeme na zahrádku.
Nelča vystřelila jak když jí píchne vosa a ještě mě na schodišti předběhla.
 Je fakt že nás prokoukla, hned jak jsme přibrzdili před veterinární ordinací, ale až na mírnou třesavku už vše proběhlo v klidu, Jen snad, že po nasednutí do auta,  jsem čekala že bude dělat  uraženou , ale opak byl pravdou.Snad z radostí že to tak strašné nebylo, snad proto že,  už to měla za sebou  mě radostí dokonale olízala celý obličej.
Manžel jen v autě prohodil: Umíš si představit kdyby uměla mluvit? co by na nás všechno vykecala a jak by nám tedˇvynadala?
Ještě jsme jí totiž neřekli že za 3 týdny jedeme na očkování proti vzteklině

                                                                  

 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one